Historici o armádě v našich dějinách
Na konci května uspořádal Ústav slovansko-germánských studií ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem a městským archivem již 11. ústecké kolokvium, zaměřené tentokrát na téma Armáda a společnost v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Již při přípravě programu kolokvia bylo zřejmé, že příspěvky budou různorodé a obsáhnou rozsáhlé spektrum oblastí a problematiky – od čistě vojenských až po sociální, společenské, ale i lingvistické. Kolokvium zahájila odpoledne 29. května 2003 v Muzeu města Ústí nad Labem slavnostním projevem prorektorka UJEP Iva Ritschelová, spolu s ředitelem ÚSGS Ctiradem Kučerou a Kristinou Kaiserovou.
Sérii odborných referátů zahájil spolupořadatel kolokvia historik Jiří Rak se svým příspěvkem věnovaným myšlence brannosti v české národní ideologii první poloviny 19. století. O dobových česko a česko – německých literárních ohlasech napoleonských válek pohovořil Václav Petrbok a v odpolední části se poté věnovala pozornost vojenské problematice 2. poloviny 19. století. Ivan Šedivý ve svém exkurzu nastínil vztah občanské společnosti a armády v porevolučním roce 1849, Zdeněk Hojda připomněl dnes již málo známý konflikt mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem o Šlesvicko-Holštýnsko, na což v časové rovině navázala Šárka Lelková v referátu reflektujícím dojmy z polního tažení pruského vojska do Čech a na Moravu v roce 1866. Poslední příspěvek, který jeho autorka, Lýdia Baštecká, nazvala Příkladná historie jednoho svatováclavského obrazu, ukázal na příkladu konkrétního uměleckého díla nečekané souvislosti s bitvou u Hradce Králové v roce 1866.
Druhý den kolokvia otevřela velmi zajímavým a svižně pojatým příspěvkem Věra Brožová, v němž nastínila působení armády na nejmladší generace prostřednictvím literatury v době od 2. poloviny 19. století do vypuknutí první světové války. Následovaly referáty zaměřené na literaturu a historiografii (Blanka Hemelíková - Vojenská humoreska na přelomu 19. a 20. století, Martin Sekera - Český vojenský tisk 19. století a Kateřina Bláhová - Vojenská historiografie a literární historiografie v 2. polovině 19. století) a příspěvek Lothara Höbelta o vztahu rakouské generality a české šlechty ve 2. polovině 19. století. Vysloužilcům a konci vojenské kariéry se věnoval Jiří Pokorný (Čeští vysloužilci) a Marie Macková, která se soustředila na osudy vysloužilých důstojníků a poddůstojníků na místech státních úředníků ve druhé polovině 19. století. Odpolední páteční blok přednášek patřil tématu české legionářské tradice (Jan Galandauer) a nastínění vzniku a vývoje československé domobrany v Itálii v letech 1918-1919 (Tomáš Jiránek), s čímž kontrastoval příspěvek Vladimíra Randáčka nazvaný Domov za války aneb vzpomínky Čechů na první světovou válku, kde oproti činům legionářů byly postaveny ponejvíce ulejvácké historky vydané ve 20. a 30. letech 20. století v edici Domov za války. Druhý den konference zakončili originálně Josef Šebesta a Jitka Bajgarová svým vystoupení doplňovaným ukázkami, které věnovali problematice vojenských signálů a pochodů v období první československé republiky. Předznamenali tak slavnostní čepobití a koncert historické vojenské hudby, které se konalo ve Smetanových sadech za účasti Spolku vojenské historie Ústí nad Labem v uniformách c. k. 36. pěší pluk hraběte Kolowrata.
Závěrečný den kolokvia zahájil Petr Hofman, který poreferoval o tom, jaký byl obraz armády v české společnosti 1. republiky, na což v jistém smyslu navázal Martin Zückert, který hovořil o nepříliš známé problematice národnostních poměrů v prvorepublikové armádě v letech 1918-1938. Odbočkou do světa vědy byl referát Michala Šimůnka (První světová válka a česká antropologie) a k ostrostřelcům přitáhl pozornost Jan Novotný (Od ostrostřelců přes Národní gardu k ostrostřelcům. Osudy pražské Národní gardy).
Poslední blok referátů otevřel vtipně pojatým příspěvkem Vít Vlnas, ve kterém srovnal dvě pražské výstavy „válečného malířství“ dělící od sebe dvě odlišné epochy, které však i přesto měly své spojující prvky. Exkurz do historie regionu pak podnikl Václav Houfek v příspěvku věnovaném ústeckým památkám bitvy u Chlumce v roce 1813 a Oldřich Doskočil, který přiblížil podíl armády na vzniku a existenci divadla v Litoměřicích. Poslední slovo, či spíše tón, patřilo Vladimíru Kaiserovi a vojenské hudbě na starých deskách.
Závěrečným bodem třídenního kolokvia byl výlet k památníkům bitvy u Chlumce a Přestanova.
Jedenácté ústecké kolokvium ukázalo, že poněkud opomíjené „konferenční téma“ jakým armáda jako taková je, dokázalo přitáhnout zaslouženou pozornost a v průběhu tří dnů bylo možné slyšet množství velmi zajímavých referátů od řady našich a dvou německých historiků a lingvistů. Lze jen litovat neúprosně letícího času, který neponechával dostatek času na inspirující diskuze.