Colloquia Ustensia, dvoutýdenní kurz češtiny pro Němce pořádaný Ústavem slovansko-germánských studií a Ackermann Gemeinde se letos dočkal již svého patnáctého pokračování. O jeho neustávající oblibě svědčí stále se zvyšující počet účastníků, který v tomto roce přesáhl padesátku. Lidé starších ročníků, kteří se narodili ještě v době první republiky a část dětství prožili na našem území, se vracejí, aby si připomněli český jazyk, zemi, nebo aby se zde sešli navzájem. V posledních letech se kurzu zúčastňují i lidé mladší o jednu a více generací a všichni tak tvoří zajímavé společenství, kde se mísí zkušenosti a názory.

   Letošní běh, který při zahájení za univerzitu pozdravila paní prorektorka Iva Ritschelová, měl navíc i svého čestného hosta. Byla jím baronka Johanna von Herzogenberg, která část svého života prožila v Brné a do své „staré vlasti“ se pravidelně vrací. Jejím rodištěm byl ovšem zámek Sychrov, kam směřoval celodenní výlet. Těžko mohla mít kterákoliv skupina návštěvníků zámku kvalifikovanějšího průvodce než naše. Vrátili jsme se s ní o desítky let zpět do doby, kdy zámek ještě patřil rodu Rohanů, hostil evropské státníky a také byl domovem pro množství dětí, mezi nimi i pro malou Johannu. Putování zašlými časy završila ten den bohoslužba v malebném kostelíku sv. Jakuba v Letařovicích u Českého Dubu.

     Nabitý program měly i dny všední, kdy se výuka střídala s odpoledními výlety a večerními přednáškami. Značný zájem vzbudily mj. přednášky o nové vlně českého filmu v 60. letech (Jan Mervart), politických procesech 50. let v severozápadních Čechách (Kateřina Kočová), putování do Santiaga de Compostely (Vladimír Kaiser), nebo o zaniklých vesnicích pod Bukovou horou (Eliška Nová). To podnítilo část účastníků, aby se do těchto poněkud pochmurných míst sami vydali. Zájem a velká chuť poznávat a učit se, to jsou vůbec příznačné vlastnosti pro všechny, kteří se v Ústí nad Labem každý rok setkávají. Věk přitom nehraje žádnou roli a člověk musel častokrát pomyslně smeknout klobouk před jejich vitalitou a výdrží. Závěrečné „nashledanou“, které mnohokrát v sobotu 2. září zaznělo, tak rozhodně nebylo pouhou zdvořilostní frází.